<<< Následující galerie             Předchozí galerie >>>
Autor: chomyz
Náklaďáky v zemědělství

Datum focení: 2000-2014
Místo focení: Znojemsko
Svou předposlední vzpomínkovou galerii bych chtěl věnovat nákladním autům v zemědělském provozu. Nikoli geniálnímu (ač mnohdy zneužívanému) konceptu tatraktoru a jeho obdob, ale těm „pravým náklaďákům“… Omlovám se samozřejmě opět za „kvalitu“ náhodných dobových fotek, sloužícíh pro dokreslení textu a děkuji za shovívavost.
Využití nákladních automobilů v československém zemědělství bylo tradiční a velmi propracované, byť ovlivněné trvalým nedostatkem těchto vozidel ze známých historických důvodů. Tento náskok však byl zčásti ztracen během 90. let, kdy se slovo náklaďák v zemědělství stalo téměř sprostým slovem a budoucnost byla prezentována jako výhradně traktorovo-návěsová. Většina podniků se náklaďáků postupně zbavovala a přecházela na dopravu traktorovou, z mnoha objektivních i subjektivních důvodů. Až během dalších 2 desetiletí nastal částečný návrat nákladních automobilů do zemědělství, byť v poněkud jiné úloze, došlo ke spojování podniků do větších celků, zvětšování přepravních vzdáleností a hlavně neúprosnému tlaku na ekonomiku přepravy. Dnes je běžné, že větší zemědělské podniky mají vlastní autodopravu, někdy dosti rozsáhlou, ale v prvním desetiletí nového tisíciletí byla kompletní vlastní doprava, jaká byla budována v Agrodružstvu Jevišovice, poměrně výjimečnou a „proti-trendovou“ záležitostí.
Základní kámen byl položen už v r. 1997, kdy byly zakoupeny 3 nové soupravy Tatra 815 6x6 Euro II s přívěsy Panav PS 3-18. Tyto pak v následujících letech zajišťovaly největší část přeprav, jezdily několik let i za hranice, zúčastnily se bezpočtu stavebních akcí a až do příchodu prvních Fastraců v r. 2002 zajišťovaly mj. ve dvousměnném provozu veškeré senáže a siláže. Toto bylo také jediné nasazení, kde se jezdilo sólo bez vleků, neboť konstrukce automatického otevírání velkoobjemové nástavby neumožňovala zapřažení přívěsu. Jinak již od 90. let bylo pravidlem, že všechny náklaďáky v podniku jezdily v podstatě vždy v soupravách, a to vč. všech Matesů.
V roce 2000 už však bylo zřejmé, že s rozvojem podniku a dopravních vzdáleností bude potřeba od Tater a Liazek pokročit ke klasickým kamionům. A tak byl zakoupen první zahraniční tahač – ojetý Renault Premium 385 se sklápěcím návěsem Socari, což bylo tehdy mezi zemědělskými podniky velmi neobvyklé. Během následujících let pak pokračoval postupně nákup dalších a dalších kamionů, mimo Mercedesu se v podniku objevily všechny značky z tzv. velké sedmy, ale i díky tomu prvnímu autu vždy dominovala značka Renault, která byla také jediná, od které se pořizovala i vozidla úplně nová. Celkem se v letechy 2000-2014 v podniku (samozřejmě kromě značného množství Tater, Liazek a Avií) objevilo: 27 Renaultů, 2 Scanie, 2 Iveca, 3 Dafy, 4 Many a 5 automobilů Volvo s nejrůznějšími nástavbami. Převažujícím systémem se stala návěsová trakce, kdy některé tahače přepřahaly mezi návěsy sklápěcími, platy, cisternami či podvalníky dle aktuální potřeby. Samozřejmě dle požadavků provozu se jezdilo i do okolních států, pak také na Ukrajinu a do Rumunska, nejdál si vybavuji, že se „jézédácký kamion“ jednou podíval i do Španělska. Největší porce kilometrů však najížděli vnitráci, kteří se při technologickém rozvozu / svozu střídali na autech na směny – tato auta pak najížděla 160-180 tis. km ročně a například památné Iveco Eurotrakker 8x4 s cisternovou nástavbou Annaburger najelo za 6 let činné služby 967 tis. km. Každoročně také několik vozidel sloužilo přes zimu dle smlouvy na údržbě silnic pro SÚS.
Děkuji všem řidičům i kolegům dispečerům, se kterými jsem se za ta léta v podniku potkal a díky kterým jsem se mohl mnohé přiučit a zažít dopravní akce, které vypadají z dnešního pohledu jako nerealizovatelné, ale tehdy pro nás platilo, že neexistuje že něco nejde…



Zveřejněno: 18.06.2022 21:00
Zpět na seznam galerií v kategorii

Počet zobrazení 6148